Jak vychovat morální zodpovědné dítě - bez trestů

"Rodiče, kteří to myslí vážně a chtějí vychovat ze svých dětí slušné lidi, tráví obrovskou spoustu času jejich vedením. Nestačí mít dobré hodnoty; tyto hodnoty musejí být komunikovány přímo...Například, nic neříct na to, když se dítě chová sobecky, znamená vyslat jasný vzkaz. A tento vzkaz má více co dělat s akceptováním sobectví, než s přednostmi nedirektivního rodičovství. Potřebujeme stanovit jasná morální pravidla, být jednoznační v tom, co očekáváme, ale způsobem, který minimalizuje nátlak." Alfie Kohn

Jak vychováte dítě, které přijímá zodpovědnost za své chování, včetně zjednání nápravy a vyhnutí se opakování nevhodného chování, bez ohledu na to, jestli je autorita přítomna nebo není?

  1. Poskytnete vedení ohledně morálních principů a očekávaného chování.
  2. Pečujete o vztah s dítětem, aby CHTĚLO udělat tu "správnou" věc.
  3. Poskytnete mu nástroje, jak ovládat své emoce a tím své chování.
  4. Umožníte mu, aby vidělo výsledky svého jednání.
  5. Aby se mohlo rozhodnout, jestli ho chce opakovat.

Těžké? Ano. O tom všem jsou právě tyto příspěvky; poskytnout vám nástroje k výchově zodpovědného, ohleduplného, šťastného dítěte, s láskou namísto síly.

V našem posledním příspěvku jsme se podívali na to, "Proč tresty neučí dítě zodpovědnosti." Možná ta nejhorší věc při používání trestů je, že podrývá váš vliv na dítě. Jak Thomas Gordon říká, "Nevyhnutelným výsledkem neustálého používání síly k ovládání dětí, když jsou ještě malé je, že se nikdy nenaučíte, jak mít na ně vliv."

Chápu, jestli se nyní cítíte trochu nervózní. My všichni chceme vychovat zodpovědné, ohleduplné, spolupracující děti. Cožpak bez trestů nezdivočí??

Odpověď je ne. Zdivočí jen bez vedení! Vedení a tresty jsou dvě různé věci. Trest je záměrné působení bolesti (fyzické i emocionální) s cílem přinutit dítě dělat věci tak, jak my chceme. Vedení znamená ukázat cestu, kterou doporučujeme, vysvětlit, proč si myslíme, že je to nejlepší cesta a poskytnout dítěti nástroje, jak na této cestě zůstat.

Pokud nejste ochotni používat sílu, která učí nemorálnosti, vliv je to jediné, s čím jako rodiče můžeme pracovat.

Naštěstí se lidé proti tlaku bouří a proto pro předávání hodnot a norem chování funguje mnohem lépe vliv. Děti VOLÍ dělat správnou věc, protože chtějí "následovat" naše vedení.

Efektivní vedení zahrnuje:

  • Empatické hranice - děti při jejich chování vedeme denně a často to znamená stanovovat hranice. Děti nesmějí nikoho bít, vběhnout do silnice nebo po sobě házet jídlem. Pokud stanovíme tyto hranice tvrdě, nakonec se je naučí, ale s daleko větším odporem.

Pokud stanovíme hranice s pochopením jejich pohledu ("Jsi tak naštvaný, ale já nedovolím, abys zranil svého brášku! Pojď, pomůžu ti mu říct, jak se cítíš."), děti se cítí pochopeny a ochotně tyto hranice akceptují. Je mnohem pravděpodobnější, že budou rodičovská očekávání sdílet, než jim odporovat.

  • Vztah - Pokud se děti začnou cítit citově separované, protože jsou naštvané, protože my jsme naštvaní, protože jsme byli od sebe pryč celý den, atd. - tak zlobí, dokud tu separaci nevyléčíme. Když se děti cítí k nám citově blízko, jsou otevřené našemu vlivu. CHTĚJÍ se chovat dobře, spolupracovat, potěšit nás. Jelikož jsme ti nejdůležitější lidé v jejich životě, jsou predisponovány, aby poslouchaly naše vedení, dokud jsou přesvědčeny, že jsme na jejich straně. Tresty podrývají toto citové napojení, protože dítě záměrně zraňujeme, ať už fyzicky nebo emocionálně.
  • Empatie - Jestliže reagujeme na dítě s empatií, vybuduje si empatii k druhým - i k sourozencům! Jednají s druhými dobře, protože jim záleží na tom, jak se druzí cítí. Jak říká můj syn v pubertě: "Když jsem byl malý, pomáhala jsi mi vidět, jak některé věci, které jsem dělal, mohly druhým ublížit anebo jim pomoct. A já jim nechtěl ubližovat." Empatie je jedním ze základů morálky.
  • Umožnění nápravy - My všichni děláme chyby a každý z nás jednou někdy poškodil vztah, na kterém nám záleželo. Děti potřebují vědět, že to mohou napravit. Jakmile se vaše dítě uklidní, pomozte mu přemýšlet o tom, jak by mohlo spravit, co bylo rozbito. Avšak odolejte nutkání udělat z toho trest. Vaše dítě pak bude vzdorovat a přijde o hlubší lekci.
  • Koučink emocí - Když se děti naučí ovládat své emoce, budou umět ovládat své chování; a tudíž budou SCHOPNY se dobře chovat a spolupracovat. Získáme kontrolu nad emocemi pouze tehdy, když se s nimi spřátelíme. Začněte tím, že přijmete celou škálu emocí vašeho dítěte s co největším soucitem, který dokážete shromáždit, a s velkou dávkou domácího zápasení (např. polštářová válka) pro zpracování pocitů a úzkostí. Tím poskytnete dítěti podporu, kterou potřebuje pro pochopení a regulování svých emocí, aby se mohlo chovat, jak nejlépe umí. Učí se, že jednání musí mít hranice, ale že je dostatečné takové, jaké je - celistvé se všemi jeho komplikovanými emocemi. Ten pocit "že jsme v jádru dobří" je to, co nám všem pomáhá postupovat vpřed směrem k našim dobrým úmyslům.
  • Vzor - Děti se učí hodnotám a emocionálnímu ovládání z toho, co rodiče DĚLAJÍ, ne z toho, co ŘÍKÁME. Jak říká moje dcera v pubertě: "Vždycky jsi nám naslouchala a snažila jsi se věci řešit a netrestala jsi nás. Naučili jsme se naslouchat jeden druhému a ostatním lidem a snažit se vyřešit věci tak, aby to bylo v pořádku pro každého z nás, a abychom nepoužívali sílu k získání toho, co chceme. Všimněte si, že toto je základ, který brání dětem účastnit se šikany.
  • Diskuze - Děti se učí díky zkušenostem doprovázenými reflexí. Vaše práce je poskytnout příležitosti k reflexi. To znamená SPOUSTU povídání a naslouchání vašemu dítěti, denně. Pokud mluvíte jen tehdy, když je nějaký problém, můžete počítat se spoustou problémů.

Každý den pomáháme dětem přebírat zodpovědnost za své jednání. Děje se to tím, jak stanovujeme empatické hranice, dbáme na společný citový vztah, jsme empatičtí, umožňujeme dítěti napravit chyby, učíme je práci s emocemi, jdeme vzorem a diskutujeme.

Všimnete si, že hodně z toho je prevence. Prevence je vždy nejefektivnější strategií, protože jakmile už děti "zlobí", vaše možnosti jsou omezenější. Naštěstí, pokud takto vychováváte, děti tolik nezlobí. Jakmile se jednou zbavíte zvyku trestat a uvidíte, jak moc chce vaše dítě spolupracovat, nebudete už vůbec tresty postrádat.

A co ty momenty, kdy vaše dítě "zlobí"? Jak tyhle myšlenky dát do praxe? Dostaneme se k tomu brzy tímto:

Co říkat místo trestů, aby se dítě poučilo

Jak můžete nastavit hranice a trvat na nich bez vyhrožování

10 alternativ k "důsledkům"

Když děti prostě nebudou spolupracovat

5 strategií jak předejít většině špatného chování

Kéž dnes tvoříte zázraky, velké a malé.

Požehnání, Laura

Tento článek přeložila Linda Malenovská. Napsala Dr. Laura Markham of AhaParenting.com, autorka knihy Peaceful Parent, Happy Kids: How To Stop Yelling and Start Connecting.

Líbil se vám článek?

Dostávejte emailem nové!

Pravidelně pro vás překládáme další publikované tipy dr. Laury. Zaregistrujte se k jejich odběru!