Recenze Mgr. Jaroslava Budíková

Ležím na pláži přímořského letoviska, kolem mě dovádějí děti různého věku. Naskýtá se mi nádherný pohled na odkryté moře i na mnoho rodin s dětmi v blízkém okolí. Prázdninový oddechový čas nabízí prostor pro nevýkonnostní situace, oddech, pohodu. Poklidnou atmosféru chvílemi rozčeří dětský pláč, místy hodně zoufalý. "Profesní postižení" nedá. Oči se bezděky odlepí od knížky a před mými zraky se odvíjí řada dětských příběhů.

Uši slyší "nedělej cavyky, okamžitě přestaň, neřvi, plavej, jak ti ukazuji, vody se nemusíš bát, poseroutko, jestli nepřestaneš brečet, nařežu ti, nestříkej mi do očí, nauč se pořádně plavat, dej k sobě ruce, takhle ne, takhle jo, zase plácáš rukama, ty, ...!"

Hlavou mi běží řada otázek.

• Jakou informaci dítě dostává?
  
• Má radost?
• Naučí se nebát vody, plavat?
• Cítí podporu, pochopení, bezpečí, přijetí, posílí svůj vztah k rodiči?
  
• Lze to změnit?
  
• Můžeme vytvořit akceptující vztah s dítětem bez křiku?
  
• Dá se při výchově překonat v Čechách tak silně zakořeněné úsloví "Škoda rány, co padne vedle?"

Rodičovství se nestuduje na žádné vysoké škole, nezískává se na něj osvědčení ani průkaz rodičovské způsobilosti, neskládají se žádné zkoušky.

Do role rodičů se dostáváme s narozením prvního dítěte. Při výchově čerpáme z vlastní zkušenosti, z rodinného prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Býváme přesvědčeni, že "výchovné chyby", které na nás rodiče "páchali" v žádném případě nebudeme při výchově našich potomků opakovat. Do svých dětí mnohdy projektujeme vysněné ideály, vidíme v nich dokonalé bytosti. Pokud jsou v klidu a plní naše očekávání, jsme na ně hrdi a chlubíme se jejich pokroky. Tváří v tvář breku, vzteku, vzdoru, který se dříve či později v různé míře může objevit (navzdory veškeré naší snaze a vynaloženému úsilí) nás děti dokáží zaskočit svými emocemi či svou svéhlavostí a neústupností.

Rady kamarádek, odkazy na internetu i doporučení odborných časopisů selhávají. Knihkupecké pulty nabízejí řadu publikací vztahujících se k výchově s osvědčenými návody a postupy.

Nedokážeme se z nich poučit nebo dnešní rodiče nečtou?

Kniha "Aha rodičovství" moje pochybnosti o ne-čtenářství rodičovské veřejnosti vyvrací. Ohlasy na 1. vydání byly velké. Kniha byla krátce po svém uvedení na trh rychle rozebrána a webové stránky www.aharodicovstvi.cz se těší velké návštěvnosti.

Čím si získala publikace zájem?

Konkrétní praktické návody nabízejí rodičům, prarodičům i vychovatelům jasné a srozumitelné pokyny pro různé výchovné situace (jako například: jak řešit běžné dětské spory, co dělat, když dítě pláče, nevěří si, vymýšlí si, ...). Kniha dává především postupný podrobný popis, jak vytvářet bezpečný, zdravý, akceptující vztah s dítětem. Učí rodiče krok za krokem efektivní komunikaci, řešení konfliktů, porozumění potřebám i vnímání dítěte, nastavování hranic a jejich dodržování (bez nichž se žádná výchova neobejde). Mezi další klady knihy patří vědomá práce s emocemi, jak dětí, tak i nás dospělých. To vše vede k zodpovědnému chování dítěte doma i na veřejnosti. Ve svých důsledcích pomáhá k vytváření radostné, zdravě sebevědomé, emočně vyrovnané dětské osobnosti. Informace a návody vycházejí ze současných vědeckých poznatků, z výzkumů mozku a z odborné praxe zkušené psycholožky ověřené následnou výchovou v nesčetných rodinách.

Rodičům, kteří se zajímají o výchovu pokládám otázku:

"Co je pro vás ve výchově dětí nejdůležitější, aby vás děti poslouchaly nebo abyste s nimi měli dobrý vztah?"

Chvilka ticha, přemýšlení. Rodiče se často shodují, že obojí je ve výchově potřeba, za prvé poslechnout a pak vztah.

A nemůže to být naopak?

Myslíte si, že se dá vychovávat bez vyhrožování, zastrašování, tělesných trestů, mentorování?

Nevěříte nebo váháte s odpovědí?

Pak knížka AHA rodičovství je určena právě pro vás.

V knize naleznete konkrétní praktická doporučení včetně mnoha příkladů.

Mgr. Jaroslava Budíková, srpen 2017

Setkejte se s námi na přednáškách a seminářích